Už víte, že první kostka cukru vznikla právě v Dačicích (4 km od Vnorovic)? Možná jste i zaslechli, že se tak stalo roku 1841. A jakže se to vlastně přihodilo? I v tomto příběhu se potvrdilo okřídlené Za vším hledej ženu…

Jacob Christoph Rad, jak zní jméno jméno vynálezce kostkového cukru v jeho mateřštině, se narodil 25. března roku 1799 v městečku Rheinfelden ve Švýcarském kantonu Bazilej. Jeho otec byl zaměstnancem rakouské vojenské správy a jeho rodina pocházela ze švýcarských Brugg. V roce 1808 rodiče poslali Jacoba do Vídně vyučit se drogistou. Tovaryšská léta prožil Jacob z cizině odkud se v roce 1835 vrátil do Vídně, kde se v roce 1839 oženil s Julianou Schill, která sehrála v jeho další kariéře zásadní roli.

Krátce poté, v roce 1840 byl Jacob Rad pověřen vedením výroby cukru v Dačicích, která v té době měla vážné problémy s odbytem. Právě během tohoto svého ředitelování Rad vynalezl kostkový cukr, na nějž získal v roce 1843 c.k. patent.
Došlo prý k tomu tak, že se paní Radová jednou při krájení tehdy obvyklé homole cukru řízla a na své poranění reagovala slovy „Jacob, mach damit etwas, Du bist doch Direktor!“. V reakci na tuto manželčinu výzvu pak Jacob Rad vymyslel lis, jimž vyráběl kostkový cukr.

Na podzim 1843 začali v dačické rafinerii vyrábět kostkový cukr i pro trh. Poprvé se objevil také ve Vídni pod názvem „ čajový cukr.“ Balíček obsahující 250 kostek vážil jednu libru (asi půl kilogramu) a připomínal bedničku s čínským čajem. Byl opatřen původními etiketami, na kterých byl obrázek budov dačické rafinerie a prodával se za 50 krejcarů. Patent na výrobu kostek záhy zakoupilo Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie. Zdokonalenou formu Radova vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.

V roce 1846, po šesti letech působení v Dačicích, se Rad vrátil do Vídně, kde 13. října 1871, v 72 letech zemřel. Kupodivu ani jeho kostkový cukr rafinérii v Dačicích nezachránil a ta v roce 1852 definitivně zanikla…

Hospodářská situace rafinerie zhoršovala vlivem vnějších podmínek. Rafinerie cukru byla v provozu ještě do roku 1852 a poté zanikla, neboť byla příliš vzdálená od hlavních řepařských oblastí na Moravě, náklady na dopravu cukrovky do Dačic se zvyšovaly, chybělo železniční spojení města s okolním světem. Budova rafinerie byla v roce 1863 demolována až po sklepy. Na těch byl později zbudován divadelní a taneční sál, který zde existuje dodnes!

V r. 1983 byl kostce cukru postaven v Dačicích žulový pomníček (viz foto), který připomíná sladký vynález pana Rada. Stojí v parčíku poblíž vysoké renesanční věže kostela sv. Vavřince a patří k častým místům, kde se fotí návštěvníci Dačic, vč. významných hostů.
V r. 2003 byla na budově bývalé rafinérie odhalena pamětní deska. V Městském muzeu a galerii v Dačicích je stálá expozice věnovaná výrobě dačické kostky cukru a cukrovaru v Kostelním Vydří.

Více detailů najdete zde na webu Dačic.

manželé Radovi

Předseda Poslanecké sněmovny Vlček se starostou Dačic Hájkem u kostky (srpen 07)